Ústavní soud v nedávno vydaném nálezu jasně konstatoval, že obecné soudy jsou povinny při rozhodování o životě dětí, jež se věkem blíží dospělosti, přihlížet k jejich názorům a při splnění určitých předpokladů tento názor považovat za zásadní vodítko při hledání nejlepšího zájmu dítěte. Tato povinnost by se potom měla vztahovat na všechna rozhodnutí soudů včetně předběžných opatření.
Ústavní soud se v nálezu II. ÚS 1626/22 zabýval otázkou, jak by měly obecné soudy přistupovat k názorům dětí, jež se věkem blíží dospělosti, při rozhodování o jejich životě. V tomto konkrétním případě se na Ústavní soud obrátil 14letý chlapec, který nesouhlasil se závěry odvolacího soudu, na základě kterých odvolací soud zrušil vydané předběžné opatření týkající se úpravy péče a nahrazení souhlasu matky s přihlášením do jiné základní školy.
Odvolací soud totiž při svém rozhodování blíže nezjišťoval postoj stěžovatele s tím, že jeho názor bude zjišťován až později v řízení ve věci samé. Avšak podle Ústavního soudu nelze názor dítěte, jež se věkem blíží dospělosti, pominout v žádném řízení před obecnými soudy, v němž se rozhoduje o jeho životě. Názor nezletilého by potom obecné soudy měly, dle Ústavního soudu, považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to zejména za předpokladu, že je nezletilý schopný názor na svůj nejlepší zájem vyjádřit a vnímat jeho následky, nemá výchovný problém a schopnosti obou rodičů zajistit péči o něj jsou v zásadě rovnocenné.