V současné době v České republice neexistuje žádná zákona úprava lobbování, což v evropském kontextu nepředstavuje žádnou výjimku. Podle posledních dat reguluje na zákonné úrovni lobbování jen zhruba čtvrtina států Evropské unie. Je však nutné upozornit, že v ČR není lobbování ani tzv. seberegulováno např. asociací lobbistů či subjektů zastupujících zájmové skupiny, ani neexistuje etický kodex poslanců, což už zdaleka tak obvyklé není.
Návrh zákona o lobbování, o němž vláda v současné chvíli jedná není zdaleka prvním pokusem lobbování v České republice regulovat. První pokusy jsou již z roku 2009, a přestože značná část právních úprav lobbování, navrhovaných vládou i poslanci, obsahovala v podstatě totožná ustanovení, jednotlivé návrhy končily naprosto odlišným způsobem počínaje vrácením k dopracování v prvním čtením přes přerušení jednání ve třetím čtení až po zamítnutí Senátem.
Současný návrh právní úpravy lobbování vychází z principů vládou schváleného věcného záměru zákona o lobbingu. Hlavním z těchto principů je přístup k lobbování neboli prosazování zájmů jakožto ke zcela legitimní součásti demokratických procesů. Lobbování je podle zmíněného věcného záměru důležité především z hlediska informační výměny, jelikož přináší těm, kteří rozhodují, data a vhled do problematiky, přičemž zároveň umožňuje zájmovým skupinám a lobbistům přístup k tvorbě a implementaci politik.
Právní úprava však musí zohlednit i třetí stranu v podobě veřejnosti, na níž mohou mít výsledky lobbistických aktivit značné dopady, a proto by o nich měla být informována. Kromě transparentnosti a informovanosti veřejnosti je také jedním z cílů navrhované právní regulace zvýšení důvěry veřejnosti směrem k veřejným funkcionářům. Kontakty mezi veřejnými funkcionáři a soukromými subjekty mimo standardní právem předvídané procesy (kupříkladu veřejné diskuze či připomínková řízení) u veřejnosti často vzbuzují oprávněné pochybnosti o způsobu naplňování veřejných funkcí. Za další cíl tak můžeme považovat snahu eliminovat určité nežádoucí jevy, které mohou být s lobbováním v současnosti spojené, jako jsou korupce, střet zájmů nebo klientelismus.
Současný vládní návrh zákona o lobbování definuje lobbování jako činnost za účelem přímého ovlivnění jednání lobbovaného v zákonem vymezených případech, typicky půjde o přípravu, projednávání nebo schvalování právních předpisů. Dalšími novými a důležitými pojmy jsou lobbista a lobbovaný. Lobbistou se stručně rozumí osoba, která lobbuje soustavně. Lobbovaným se potom rozumí každý, kdo je taxativně vymezen v zákoně o lobbování. Zde je vhodné uvést, že právě tato část návrhu zákona v současné době vzbuzuje největší kontroverze, jde především o absenci prezidenta republiky a asistentů poslanců a senátorů mezi lobbovanými.
Podle návrhu by měl být také vytvořen tzv. registr lobbování s možností veřejného nahlížení. Do registru lobbování by měly být prostřednictvím prohlášení lobbisty zapisovány údaje o kontaktech lobbistů s lobbovanými, a to nejdéle v půlroční periodicitě. Dalším nástrojem transparentnosti by podle návrhu zákona měla být povinnost lobbovaného zajistit, aby součástí důvodové zprávy zákona, odůvodnění pozměňovacího návrhu nebo zápisu ze schůze výboru byly informace o případném lobbování.