Doposud Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zaujal k alkoholu na pracovišti spíše shovívavý postoj. Nedávno se však proti jeho rozhodovací praxi, která byla vstřícná vůči “výstřelkům” zaměstnanců, vymezil Ústavní soud ve svém nálezu. Odmítnutí dechové zkoušky spolu s jinými okolnostmi může být důvodem pro výpověď i pro okamžité zrušení pracovního poměru.
Kontrola alkoholu u zaměstnanců
Kontrolu alkoholu může zaměstnavatel provést dvěma způsoby: a) orientační zkouškou, b) lékařským vyšetřením.
Zaměstnanec má zákonnou povinnost podrobit se orientační (tzv. dechové) zkoušce na pokyn písemně určeného vedoucího zaměstnance a to jen při důvodném podezření. Jaké jsou následky odmítnutí dechové zkoušky? A co když se zaměstnanec odmítne podrobit lékařskému vyšetření?
Základní postup při kontrole předpokládá vždy lékařské vyšetření – ať už zaměstnanec dechovou zkoušku odmítne, či neodmítne, mělo by být vyšetření následně provedeno. Avšak pokud je dechová zkouška uskutečněna pomocí zákonem předepsaného stroje, lékařská prohlídka se neprovede!
V prvním případě (základní postup) se na zaměstnance hledí, jako by byl pod vlivem alkoholu až po odmítnutí lékařské a nikoli dechové zkoušky. Nicméně v druhém případě by měla taková fikce nastat již odmítnutím samotné dechové zkoušky předepsaným strojem. Ve výjimečných případech (např. zaměstnanci–řidiči) pak jako dostatečný výpovědní důvod poslouží již pozitivní dechová zkouška.
Ať už je přítomnost alkoholu prokázána testem, nebo pouhou fikcí pro odmítnutí, jedná se o porušení povinností zaměstnancem. To však nemusí nutně vést k platné výpovědi. V některých případech porušení povinností nedosahuje dostatečné intenzity pro ukončení poměru.
Porušení povinností dostačující pro ukončení pracovního poměru
Při porušení povinností může zaměstnavatel se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr ve třech specifických případech, a to pro:
- zvlášť hrubé porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci
- závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci
- soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, na které byl v posledních 6 měsících 3x upozorněn
Z prve uvedeného důvodu může zaměstnavatel se zaměstnancem také okamžitě zrušit pracovní poměr, tj. bez výpovědní doby.
Ve kterých případech se však přesně jedná o zvlášť hrubé či závažné porušení a ve kterých o méně závažné? Pro toto zjištění je bohužel třeba sledovat soudní praxi, protože zákon tyto ukazatele intenzity porušení nijak blíže nedefinuje.
Každý případ je třeba posoudit individuálně a se zřetelem ke konkrétním okolnostem. Judikatura Nejvyššího soudu zdůrazňuje, že soud přihlédne „k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, a jejímu společenskému významu, k jeho výkonnosti, postoji k plnění pracovních úkolů, k míře zavinění a intenzitě porušení právní povinnosti, k aspektu, zda zaměstnanec svým jednáním způsobil škodu, případnému spoluzavinění zaměstnavatele či jiných osob“.
Nejvyšší soud se v současnosti přiklání spíše na stranu zaměstnanců, když se snaží zohlednit všechny výše zmíněné faktory. Působí tak někdy až překvapivě shovívavě. Hodnotí zejména ojedinělost incidentu a povahu pracovní pozice (rozsáhlá odpovědnost, nebezpečnost atd.).
Zmínit lze například rozhodnutí NS ze dne 19. 12. 2016: v tomto případu dal zaměstnavatel zaměstnanci výpověď pro závažné porušení pracovních povinností. Porušení spatřoval v naměřené hladině alkoholu: 15 minut před začátkem směny bylo při dechové zkoušce zjištěno 0,23 ‰ a z odběru krve po 1 hodině 15 minutách pak 0,11 ‰. Zaměstnavatel zejména argumentoval tím, že zaměstnanec vstoupil na pracoviště, které má povahu provozu zvláště nebezpečného pod vlivem alkoholu a že vykonával funkci vedoucího směny, což zvyšuje škodlivost a vážnost porušených povinností.
Nejvyšší soud dal za pravdu zaměstnanci. Poukázal na jeho dosavadní bezproblémové pracovní působení zaměstnance a konstatoval, že požití alkoholu musí dosahovat takové míry, která má prokazatelný „vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance“. Zdůraznil, že naměřená hodnota alkoholu v krvi se blížila hladině 0,2 ‰ – jež je považována za neprůkaznou. V důsledku toho dospěl k závěru, že zjištění požití alkoholu nemusí vždy nutně představovat závažné porušení povinnosti. V daném případě byla přítomnost alkoholu posouzena jako méně závažnéporušení pracovních povinností (pro rozvázání poměru by v takovém případě byla zapotřebí alespoň 3 taková porušení). Výpověď z pracovního poměru tudíž byla shledána nepřiměřenou a neplatnou.
Je vhodné zde dodat, že ve světle rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 7/96 znamená jakékoli požití alkoholu řidičem–zaměstnancem přímo závažné porušení povinností a tedy výpovědní důvod.
Ústavní soud se zastal zaměstnavatelů
Tomuto poměrně benevolentnímu přístupu Nejvyššího soudu však nedávno přitáhnul uzdu Ústavní soud. V letošním nálezu se postavil na stranu zaměstnavatele – školy, která okamžitě rozvázala pracovní poměr se dvěma učiteli.
Ti se nedostavili na výuku, byli nalezeni v uzamčeném kabinetu s lahvemi alkoholu, odmítli se podrobit dechové zkoušce, bez omluvy opustili pracoviště a následně si nechali vystavit tzv. pracovní neschopenku. Obecné soudy i Nejvyšší soud jejich jednání označily za ojedinělý exces, protože do té doby byli tito učitelé bezproblémoví.
Ústavní soud však upozornil, že soudy neměly přehlížet tvrzení zaměstnavatele o dřívějších potížích jen proto, že nebyly výslovně uvedeny jako důvod okamžitého zrušení. I tyto okolnosti je totiž třeba zohlednit při posuzování závažnosti porušení povinností.
Dále Ústavní soud konstatoval, že už samotné odmítnutí zkoušky je třeba posoudit v neprospěch učitelů. K tíži učitelů šla rovněž skutečnost, že se od nich očekává „vyšší míra mravní integrity a důstojnosti“. A proto i přes nejisté zjištění skutkového stavu posoudil Ústavní soud toto okamžité zrušení pracovního poměru jako důvodné (s ohledem na indicie nasvědčující hlubším problémům učitelů s alkoholem).