Doslova přelomovým byl květnový rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3549/2020. Podle něj totiž vymezení předmětu podnikání společnosti jako výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona nesplňuje požadavek určitosti. Z toho vyplývá, že by společnosti s takto definovaným předmětem podnikání měly v ideálním případě samy upravit a v tomto smyslu upřesnit svou společenskou smlouvu.
Nejvyšší soud navíc výslovně uvedl, že úkolem společníků je přesně vymezit předmět podnikání bez ohledu na podřazení pod konkrétní okruh činností uvedený v příloze č. 4 živnostenského zákona. Podřazení pod příslušnou živnost je již věcí živnostenského úřadu. Většina existujících společnosti má však ve stanovách uvedeno právě toto „neurčité“ označení. Je proto nepravděpodobné, že by rejstříkové soudy začaly plošně toto kontroverzní rozhodnutí NS vymáhat. V případě, že by však rejstříkový soud vyzval k nápravě, je třeba jednat a formou notářského zápisu stanovy změnit, jinak společnosti hrozí pokuta, v krajním případě i zrušení.