Předsmluvní odpovědnost je velmi specifickým typem odpovědnosti v současném občanském právu stojícím na obecné povinnosti jednat poctivě, a to i při jednání o uzavření smlouvy. V současné době existují dvě podmínky pro vznik povinnosti k náhradě škody.
V prvním případě má strana jednající o smlouvě povinnost náhrady škody v situaci, kdy jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít. V druhém případě má strana jednající o smlouvě povinnost náhrady škody, dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, avšak dotčená strana jednající o smlouvě přes důvodné očekávání strany druhé jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Náhrada škody potom v obou případech nemůže přesáhnout ztrátu z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.
Předsmluvní odpovědnost tedy můžeme chápat jako ochranu jedné ze smluvních stran v případě, kdy by došlo ke snaze zneužit zásadu smluvní volnosti a porušení obecné povinnosti jednat v právním styku poctivě. Dosti spornou otázkou ovšem zůstává, co je spravedlivý důvod pro ukončení kontrakčního procesu. V tomto ohledu se však patrně nedočkáme žádného konkrétního testu, či jiného obecného vodítka. Nejvyšší soud se i ve svém posledním rozhodnutí o předsmluvní odpovědnosti vyjádřil tak, že co je oním spravedlivým důvodem pro ukončení kontrakčního procesu, nelze říci obecně, protože bude vždy záležet na okolnostech konkrétního jednání.
Na druhou stranu je z judikatury Nejvyššího soudu patrné, že by případná odpovědnost za újmu vzniklou ukončením kontrakčního procesu bez spravedlivého důvodu měla být spíše výjimkou než pravidlem. Podle Nejvyššího soudu by měla být jako spravedlivý důvod posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení vycházející z objektivního přesvědčení. Přestože nám výše uvedené příliš nepřibližuje spravedlivý důvod pro ukončení kontrakčního procesu, je z rozhodnutí Nejvyššího soudu patrné, že by strana jednající o uzavření smlouvy poctivě neměla mít z předsmluvní odpovědnosti žádné obavy, ačkoliv je vždy na místě určitá míra opatrnosti.