Podle Ústavního soudu je střídavá péče obou rodičů o nezletilé dítě obecně vhodným řešením z hlediska nevyhnutelného zásahu do ústavně zaručených práv rodičů i jejich nezletilých dětí. Je však nutné podotknout, že nejde řešení automatické, při rozhodování o péči o nezletilé děti je primárním měřítkem nejlepší zájem dítěte.
Pro vyvrácení obecného předpokladu o vhodnosti střídavé péče s ohledem na nejlepší zájem dítěte jsou tedy zapotřebí pádné a objektivní důvody (např. specifický zdravotní a psychický stav dítěte či velká vzdálenost mezi rodiči). Přičemž pakliže není rodiči žádajícímu střídavou péči vyhověno, je nezbytné, aby soud své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil, tedy vypořádal se s jednotlivými kritérii a osvětlil, proč rodič v tomto konkrétním případě neuspěl.
Kromě výše zmíněných obecných východisek se Ústavní soud ve svém nálezu I. ÚS 3065/21 podrobněji věnuje i některým kritériím, s nimiž by se soudy měly vypořádat nejčastěji. Prvním důležitým kritériem je věk nezletilého dítěte, podle Ústavního soudu nemůže být překážkou střídavé péče pouhý odkaz na nižší věk dítěte, ledaže by se jednalo o dítě závislé na matce z důvodu kojení. Stejně tak k zamítnutí střídavé péče nepostačí toliko nedostatečná komunikace mezi rodiči nebo náročné povolání rodiče, pakliže se jedná o standardní pracovní poměr a nezletilý navštěvuje předškolního či školního zařízení. Jako poslední by bylo dobré zmínit i nezanedbatelnou vzdálenost mezi bydlištěm matky a otce, kde je rozhodující vliv přesunů na dítě, nikoliv prostá vzdálenost.